Výlet k bratrům zo slovače

Už se vám někdy stalo, že jste byli na hodinu v zahraničí, a za tu dobu jste se stali podezřelými osobami? Většina z vás praděpodobně nejezdí ani na hodinu do zahraničí a ani nemá žádné delikty. Bohužel nejsem dokonalý z vysočan, zelenky či beznohé ulice, a proto mi toto všechno opravdu bylo dopřáno.
Byli jsme na víkend na jižní Moravě, a protože nebylo nějakou chvíli moc co dělat, tak jsme se vydali do Bílých Karpat na slovenskou stranu.
Už na celnici nás zarazila kontrola, jelikož dnes již celníci běžně na přechodech nejsou, zvláště mezi ČR a SR. Po opuštění hranic jsme potkali za pár kilometrů bílou Ladu Nivu s polícií. Divně se na nás slovenští příslušníci koukali, ale nic zvláštního se pak nestalo. Jeli jsme tedy nakouknout k jednomu z vrcholků hor. To netrvalo více než půl hodiny. Cestou zpět jsme ještě jeli namrknout na Myjavu - cca 15km. Zde jsme opět potkali bílou Nivu. Bohužel pro nás již stála prázdná u krajnice a její vylezlá posádka na nás mávala - zřejmě na pozdrav cizincům - červenou plácačkou. Nejprve jsme zodpovídali dotazy typu odkud kam jedeme. Dále po postupném předkládání občanského, řidičského a jiných dokladů došlo také na kontrolu známek o platnosti splňování emisních limitů a technické bezúhonosti vozu. K emisím je nadále oranžová kartička s naměřenými hodnotami. Slovenský policista po nás však neustále vyžadoval kartičku o STK. Nejen že tedy asi ze známek nevyčetl, že červená je o onom STK, ale zřejmě nepochopil, že u nás, aspoň jsem přesvědčen, je to směrodatné právě při takovéto kontrole. Jediný doklad, o kterém vím, by byl protokol přímo ze stanice TK, ale ten již delší dobu nevozím. Nechtěli to vůbec chápat, ale vzhledem k tomu, že jim evidentně nešlo o stav vozidla, ale někoho hledali a sami zřejmě konkrétně netušili koho, tak nás propustili se slovy "Něchajte tak.. Doviděnia."
Po projížďce po Myjavě a menší dezorientaci (kdopak asi navigoval :o) ), jsme byli nuceni jet stejnou cestou zpět. Na místě kde před tím stáli ti policisté již nikdo nebyl. Zavtipkovali jsme, že budou za zatáčkou. Nebyli! Až za druhou. Už na nás z dálky radostně mávali, opět na pozdrav. Když už auto skoro stálo, tak si panové všimli, že jsme si již jednou povídali, a tak mávli na rozloučenou. Už jim asi nebylo tolik do řeči, a tak jsme jeli volně dál. Kdyby se Daniela nezačala smát a otáčet na ně, možná stále nemusíme být na seznamu mezinárodně hledaných osob. Ale takhle jsme jasní. Ještě že hranice byly za minutu, a oni by nás za nimi nemohli jen tak chytit. Jinak by to asi špatně dopadlo.
Návrat do vlasti byl radostný. Nepříjemná představa strávit noc v cizím vězení - jazyk kterému nerozumíme, jiná mentalita, no hrůza. Právě brouzdám po internetu a hledám oficiální stránky s mezinárodně hledanými. Až narazím na svoji fotku, tak se už asi nebudu vůbec divit. Příští výlet plánuji na Ukrajinu.

- Jiří Nedělka (redaktor) (6. 3. 2006) -